V 17. století vlastnili dvůr, zvaný Weysovský, Matouš a Mariana Vicl (či psáno německy Wiezl). Právě po tomto sedlákovi nese dvůr dodnes své pojmenování "U Matoušů". V roce 1682 koupil celý statek Jan Krásný, ale na počátku 18. století ho prodává Jiřímu a Anně Pechmannovým.

Rod Pechmannů pak vlastnil statek až do roku 1800, kdy ho koupil Vojtěch Mauer, bolevecý rychtář a pustil se do náročné přestavby hlavního domu, která byla dokončena v roce 1809. Jeho syn František Mauer pokračoval ve stavební činnosti, pozornost věnoval hlavně hospodářským a provozním stavbám. Třetí generací Mauerů na statku U Matoušů byli manželé Vojtěch a Kateřina Mauerovi. Ti měli dceru Magdalénu, která se provdala za Vojtěcha Raise z Bolevce č.p. 19. Manželé Raisovi pak statek převzali v roce 1891. Raisovi měli 5 dětí. Jediného syna a 4 dcery. Během druhé světové války žila na statku dcera manželů Raisových Barbora Raisová.

Barbora Raisová vystudovala pedagogickou školu v Hradci Králové a pracovala následně v mateřské školce. Ve 20. letech 20. století odjela do Spojených států, kde působila v česko-anglických školkách v Nebrasce a Iowě.

V průběhu druhé světové války sídlila ve statku motorizovaná jednotka Wehrmachtu. Barbora Raisová tajně poslouchala vysílání zahraničního rozhlasu a 4. května 1945 zaslechla zprávu, že američtí vojáci překročili československé hranice a pokračují směrem na Plzeň. Němci se již ve spěchu balili a chystali k odchodu. Barbora Raisová přesvědčila místního kováře Martina Peška, aby jí pomohl vyvěsit československou vlajku na lípu před stavením. Vlajka tam visela asi tři hodiny, než si ji při odchodu všimli němečtí vojáci a sestřelili ji. Díky tomuto hrdinskému činu byla vlajka v Bolevci patrně první vyvěšenou československou vlajkou na území města Plzně.

Barbora Raisová před druhou světovou válkou

Po skončení druhé světové války se ke své sestře přistěhovala Marie Škrábková. V roce 1952 byla statek zabrán nově zřízeným JZD a Barbora Raisová, které se začalo říkat Bábinka, byla obviněna z velezrady. Původně měla být odsouzena k trestu smrti, ale trest ji byl snížen na 18 let odnětí svobody. Propuštěna byla po 4 letech.

Obě ženy mohly zůstat bydlet na statku, ale musely se starat o holuby a slepice. O dům se nikdo nestaral a majitelky tak byly donuceny v roce 1957 prodat zbývající pozemky JZD, aby si mohly opravit střechu nad hlavou. V roce 1973 zemřela Marie Škrábková a na statek se nastěhoval její syn PhDr. Karel Škrábek, vzdělaný muž, který byl stále pod dohledem StB.

Barbora Raisová zemřela v roce 1978. Karel Škrábek dožil na statku samotářským životem, v roce 2002 zemřel.

Barbora Raisová, řečená Bábinka, v pozdním věku